Do-Khyi

 

Tibetská doga je jednou z nejstarších pěstovaných čistých ras

zachovaných v původní podobě, které známe

 

HISTORIE – DO-KHYI VE SVÉ VLASTI

 

 

Pochází z tibetských náhorních plošin. Že se tato rasa vyskytuje řídce i v jiných částech Himalájí se připisuje tomu, že lámové, putující po Tibetu, brali tyto psy s sebou a dávali je darem místním princům. Lze tak soudit podle jeskynních kreseb a reliéfů, které pocházejí z období 2000 let před Kristem.

První písemné zmínky o tomto psu se datují do doby cca 1000 let před naším letopočtem. Aristoteles psal o Indickém psu a podle všech známek měl na mysli tibetskou dogu. Také Megastheus popisoval v roce 327 př.n.l. Indického psa s visícíma ušima, ohromnými kostmi, svaly, velkou hlavou a širokým nosem.

Poté cestovatel Marco Polo objevil na svých cestách tibetského mastifa a popsal ho jako „obrovského, vynikajícího psa velikostí podobného oslu“. K tomu je třeba dodat, že na dobových rytinách je Marco Polo zobrazen ve společnosti tibetské dogy, která se ovšem velikostí shoduje s dnešními dogami. Tibetští osli byli navíc výrazně menší, než jinde ve světě. Nemalou roli jistě sehrálo také zveličování vzpomínek na cesty, kterému se nevyhne snad žádný cestovatel.

Samuel Turner, který cestoval po Tibetu kolem roku 1800, píše: „Tibetské dogy hlídají v noci stáda jaků, je to typický horský pes, protože má všechny vlastnosti horského psa – výšku, impozantní šíři, hlídají instinkt, hrdý pohyb, obranu, velkou lásku ke svému pánu, atd.“

Ve své vlasti byl využíván jako hlídač domu, stáda a majetku kočovných nomádů. Protože má silně vyvinutý hlídací instinkt, hlídá dům s obrovskou razancí a zakročí kdykoliv odhadne, že je to nutné, a to velmi tvrdě,

Tibetské dogy měly za úkol hlídat vesnice, kláštery, paláce, stáda a doprovázet na cestách karavany. Pes byl nejen hlídačem obydlí a stád, ale při cestách také nosil břemena. Průsmyky a horské cesty jsou v Tibetu mnohdy tak úzké a neschůdné, že nelze použít při přepravě nákladů yaky, osly a mezky a proto se používaly ovce a zřejmě také psi.

Tito psi byli krmeni ve své vlasti kukuřičným chlebem a kozím a ovčím mlékem. Maso tito psi znali, pokud si ho obstarali sami. Byli a do dneška jsou velmi nenáročnými strávníky.

Tibetský název je do-khyi, což v překladu znamená „přivázaný pes“. Psi byli již od nejútlejšího věku přivazováni na silné řetězy, kterých se mnohdy za celý život nezbavili. Někteří byli pouštěni pouze v noci, kdy se potulovali v okolí vesnice a stáda a hlídali je před vetřelci a divokými zvířaty.

V Tibetu byla upřednostňována zvířata v barvě „black and tan“, neboť ta měla nad očima světlé body – podle tibeťanů druhý pár očí, který zpovzdálí působí jako oči v bdělém stavu, přestože pes spí. Impozantní vzhled hlavy a hřívy byl ještě uměle zesilován u uvázaného psa jakýmsi límcem vytvořeným z dlouhé, červeně zbarvené srsti yaka, který byl psovi uvazován kolem krku.

Dnes se musíme, bohužel, domnívat, že pod vlivem čínského režimu je do-khyi ve své tibetské vlasti velmi ohrožen. Každopádně jej již cestovatelé nevídají často.

 

 

CHARAKTER

 

Všichni starší autoři popisovali do-khyi jako zlého, divokého a nevypočitatelného psa. Cestopisy měly působit na čtenáře, a proto měly vyvolávat dojem, že tibetská doga není běžný domácí pes, ale nebezpečná bestie. I u tibetských dog ale platí to, co u jiných plemen – pes je tím, co z něho člověk udělá! Že byli v Tibetu žádáni psi ostří a agresivní lze při rozhovoru s tibeťany potvrdit. Lidé na venkově museli každého cizince nejprve považovat za nebezpečného, zvláště když neměli žádné uzamykatelné domovní dveře se zvonkem.

Toto všechno, včetně ochrany soukromí jim zajišťovali psi. Vesnice, či nomádské tábory měly vyvinutý jakýsi kontrolní systém. Psi obklopovali osadu, někteří byli přivázáni přímo u vchodu do domu, či stanu. Tím bylo bezpečí zajištěno, neboť v okamžiku, kdy se na dohled přiblížil cizinec, přivítal jej mohutný štěkot, který jej donutil zůstat stát a na dálku nejprve objasnit důvod své návštěvy. Celé vesnice bylo možné v době nepřítomnosti mužů najít svěřené pouze do ochrany psů.

Vrozená inteligence a perfektní hlídací schopnosti jsou do-khyi dány tvrdou selekcí, které byly po tisíciletí vystaveny. V chudém Tibetu mohli přežít pouze nejlepší a nejsilnější jedinci. Slabší psy si nikdo nemohl dovolit chovat pro pouhé potěšení. Proto byly v dalších generacích upevněny jejich jedinečné a skvělé vlastnosti. V dnešní době dojde k pokousání tibetskou dogou sotva častěji, než jiným plemenem. Vhodnou výchovou a častým kontaktem s lidmi i na veřejnosti se z něj stane velmi příjemný pes. Projde-li dobrou socializací již od štěněcího věku, stane se z něj vyrovnaný, klidný a přívětivý pes, který má ale zachovány všechny hlídací instinkty. Socializace v prvních týdnech a měsících života je u tibetské dogy snad ještě důležitější, než u ostatních plemen. V této souvislosti je třeba varovat před štěňaty z tzv. kotcových odchovů, protože socializace, poznávání nových věcí, seznamování se s jinými psy, s lidmi a různými prostředími v prvních měsících se nedá ničím nahradit a poznamenává štěně na celý jeho příští život. Často se ztráty způsobené izolací v kotci už nikdy nenapraví.

Do-khyi si zachovali ze své vlasti samostatné uvažování, někdy tvrdohlavost, které jsou vlastní všem tibetským plemenům. |Cítí se rovnocennými členy smečky, což se projevuje tím, že mají silnou potřebu být v blízkosti svých lidí. V rodině se do-khyi stává často vysloveným mazlíkem. Umístit jej trvale do kotce je to nejhorší, co můžete svému psovi udělat. Velice těžko snáší odloučení a uzavřené prostory. Z takto chovaného psa se dříve nebo později stane problémové zvíře. On touží mít svou smečku v dohledu. Vidět své lidi, nebo je alespoň slyšet. Když se z nějakého klidného místa může vždy ujistit, že vše je v pořádku, klidně leží i celé hodiny, dokud jeho pán nezmění stanoviště. Neobtěžuje a není dotěrný.

Mimo svěřený prostor se k cizím lidem a zvířatům chová rezervovaně, nikoliv agresivně. Pokud se necítí ohrožen, chová se odtažitě a nevšímavě. Jako hlídač je velmi specifický. Nechtěného návštěvníka varuje hlubokým, hrdelním bručením. Nevrhne se na něj, ale přibije ho na místě a počká na příchod některého ze „svých“ lidí. Že do-khyi není agresor, ale obranář, si uvědomíte, když budete sledovat jeho chování mezi vašimi dětmi nebo malými zvířaty.

Tibetská doga se vyvíjí velmi pomalu jak tělesně, tak i povahově. Úplné zralosti dosahuje až okolo třetího roku života, a proto je třeba být při její výchově trpělivý a laskavý. Je to hlídací, samostatně pracující a myslící pes, který sám nejlépe odhadne, jak se v té které situaci zachovat. Je to pes, který bude svého pána milovat, ochraňovat a respektovat, nikoliv však slepě poslouchat! Je rovnocenným partnerem, ne sluhou. Mnohdy musíte říct, obrazně řečeno, „prosím“, abyste dosáhli svého. Nezapomeňte nikdy, že tibeťan je velmi hrdý a těžce nese jakoukoliv nespravedlnost. Na takové jednání a na fyzické tresty je nesmírně citlivý a takovou špatnou zkušenost si nese s sebou celý život. Základem cesty k poslušnosti do-khyi je získání jeho důvěry, láska a porozumění. Jestliže toto svému psovi dáte, vrátí vám to mnohonásobně. Lepšího přítele a partnera nenajdete.

 

 

PÉČE O TIBETSKOU DOGU

 

Péče o toto plemeno nepředstavuje pro majitele žádnou zátěž. Je to od přírody odolný pes, kterému nevadí žádné formy počasí. Miluje sníh, mráz, nevadí mu ani teplo. Jestliže má možnost schovat se před deštěm, je rád celoročně venku.

Péče o srst je jednoduchá, během roku stačí 1x týdně prokartáčovat, pouze v období línání (květen – červen) je třeba kompletně vyčesat starou, mrtvou podsadu, což je otázka cca jednoho týdne. Srst tohoto plemene nemá sklon k filcovitosti, takže péče nevyžaduje velké úsilí ani čas. Pes má kartáčování velice rád, miluje hlavně tělesný kontakt s pánem, který mu česání přináší. Srst tibetské dogy má samočistící schopnost. Jakmile pes oschne, nečistoty samy odpadnou. Do-khyi jsou čistotní a k jejich specifiku patří také to, že jejich srst není nikdy cítit, což je vlastnost víc než vítaná.

Výživa tibetské dogy není oproti jiným velkým plemenům nikterak náročná. Jestliže majitel zvolí kvalitní granulované krmivo od některé renomované firmy, není třeba dodávat ke granulím už žádné další doplňky. U do-khyi je mnohdy takové přilepšování spíše na překážku zdravého vývoje. U štěněte velkého plemene obecně je lépe zajistit rovnoměrný a pomalý růst. Překrmování vede často k poškození vyvíjející se kostry psa.

V době růstu také není dobré psa zatěžovat dlouhými vycházkami. Lépe je procházky rozdělit na několik krátkých denně.